Moshé Feldenkrais

V roce 1904 se na Ukrajině narodil inženýr, fyzik, vynálezce a student lidského rozvoje Moshé Pinchas Feldenkrais. Ve věku čtrnácti let, krátce po ukončení první světové války, odešel z domova a emigroval do Palestiny. Zde žil deset let v Tel Avivu, kde studoval a zároveň pracoval jako vychovatel, zeměměřič a dělník. Ve volném čase se věnoval sportu, zejména fotbalu, který byl příčinou jeho prvního vážného poranění a to poranění chrupavky. Právě toto zranění mělo v budoucnu veliký význam při jeho objevech a vyvíjení systémů cvičení.

V roce 1928 se přestěhoval do Paříže, kde vystudoval na univerzitě Sorbonna fyziku, matematiku a strojní inženýrství. Spolupracoval s Frédericem Joliot-Curie, který mu po studiu nabídl místo ve svém týmu, společně navrhli přístroje pro výzkum radioaktivity a který v roce 1935 obdržel Nobelovu cenu za objev indukované radiace. V tu dobu byl Moshé jeho hlavním asistentem. Dával přednost pozorování a experimentování, před abstraktními teoriemi.

I v Paříži se stále věnoval sportu. Po setkání s trenérem moderního juda a zároveň japonským ministrem školství Jigoroem Kanoe se začal věnovat judu, ve kterém obdržel jako jeden z prvních evropanů černý pás. Také zde založil Klub jiu jitsu a napsal dvě knihy o judu.

Roku 1940 musel odjet Feldenkrais do Anglie, protože Paříž byla obsazena nacisty. Podařilo se mu s sebou přivézt i údaje o pokusech s nukleárním štěpením, plány zápalné bomby a dva litry těžké vody, která byla použita při projektu Manhattan. Během války pracoval pro anglické ministerstvo námořnictví, kde se podílel na vyvíjení sonaru a jiných zařízení na zjišťování přítomnosti ponorek. 

Nadále se věnoval i judu, které sám aktivně praktikoval a vyučoval. Své pozorovací schopnosti používal k analyzování mechaniky, která činí judistický pohyb efektivnější.  

V této době se také oženil s dětskou lékařkou Yonou Rubensteinovou. Inspirován pozorováním nemluvňat z její ordinace se začal zajímat o lidský vývoj a způsoby učení pohybu dětí. Vypozoroval, že se malé děti spontánně pohybují ideálním způsobem, které je stojí nejméně úsilí. 

Po válce byl Feldenkrais účastníkem autobusové nehody, která výrazně zhoršila jeho staré poranění kolena. Odmítl podstoupit operaci, kterou mu lékaři doporučili, a snažil se nalézt jiné řešení k vyléčení svého zranění. Začal studovat všechny v té době známé prameny zdraví a léčení – anatomii, fyziologii, neurofyziologii, pohybovou terapii, psychoterapii a duchovní cvičení, jógu, akupunkturu a hypnózu. S pomocí vědeckých znalostí, zkušeností z juda a svého předešlého studia pohybu nemluvňat se naučil sám opět chodit na takové úrovni, aby mohl opět praktikovat a vyučovat judo. Díky této zkušenosti objevil způsoby, jak probudit a prohloubit procesy, kterými se malé děti učí pohybovat a fungovat. 

Klíčem k léčení je uvědomění si toho, co děláme. Jako dospělí jedinci máme již pohyby z dětství uloženy v tělové paměti a máme tedy o svém těle vytvořenou určitou představu. 

Díky tomu Feldenkrais objevil, že pohyb nemusí (a někdy ze začátku ani nemůže) být v určité fázi nutně fyzicky proveden, ale že tělo dokáže inervovat samotnou myšlenku, představu o pohybu.

Stejný proces aplikoval i na svého kolegu, který trpěl chronickými bolestmi zad, opět úspěšně. Feldenkrais si uvědomil, že tímto způsobem může pomáhat ostatním lidem, ovšem pouze za předpokladu, že ke každému jedinci bude přistupovat jako k originálu ve fyzické i psychické sféře. Není to metoda v pravém slova smyslu, protože nejde o pevný systém, který by byl aplikovatelný neměnně na každého pacienta.

Roku 1950 se Feldenkrais vrátil do Tel Avivu.

Začal vyučovat v Izraeli a Evropě. Na počátku 70. let vycvičil svou první skupinu praktiků v Tel Avivu. Také byl roku 1971 poprvé pozván do Spojených států, kde během následujících jedenácti let školil skupiny (především lékařů).

Také zde měl své pacienty s kterými prováděl výzkum své metody.

Celý svůj život Moshé Feldenkrais cestoval a přednášel na mnoha místech světa především o svém výzkumu vztahu mezi pohybem a vědomím. Pracoval se širokou škálou pacientů – od dětí s mozkovou obrnou až po umělce. Část svého života vyučoval pro Petera Brooka a jeho Theatre Bouffes du Nord. Zároveň spolupracoval s mysliteli jakými byli antropoložka Margaret Mead, neurolog Karl Pribram nebo badatelé v oboru psychofyziky Jean Houston a Robert Masters. 

Feldenkrais sám rozšiřoval a pracoval na vzniku nových studijních programů Feldenkraisovy metody (Feldenkrais® Method Training Programs) s mezinárodní akreditací. Nechal si své cvičení patentovat i přes často diskutovaný význam tohoto pojmu. 

Podporoval vznik nově otevřených spolků pod značkou Feldenkrais Guild®, kde se sdružovali praktici ze zemí celého světa a kterým pomáhala nejen v komunikaci, propojování absolventů čtyřletých výcvikových programů a odborníků, ale také zamezení degradace této metody na čistě rehabilitační techniku, kterou není. 

Sám Feldenkrais svůj talent komentoval jako schopnost "učinit abstraktní konkrétním", což krásně popisuje celý jeho život a zájem o integraci mnoha disciplín a všech aspektů života. 

Moshé Feldenkrais zemřel v roce 1984 v Tel Avivu.